Nehoráznost za bílého dne

Marek Řezanka

 L. Rakušanová, bývalá pracovnice Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, ostře zaútočila na dekrety prezidenta republiky, Edvarda Beneše, a tím potažmo vyzvala k revizi výsledků druhé světové války. Co nám všem sdělila? Mimo jiné to, že: „Vláda Petra Fialy má teď vynikající příležitost to napravit a poválečných dekretů se v rámci odplevelení sbírky zákonů elegantně zbavit. Nejsou totiž dneska už ničím jiným než naším vlastním, domácím strašidlem zděděným z dob komunismu.“

Paní Rakušanová se tímto výrokem dopustila hned několika věcí: 1) Překroucení historie, neboť Edvard Beneš nebyl komunistou a své dekrety nevydal po roce 1948. 2) Zpochybnění našeho státu na svou existenci, neboť nebýt osvobození od nacistů a odsunu kolaborantů s nacisty (kterými byla naprostá většina odsunutých), dávno bychom již neexistovali a nemluvili rodným jazykem. 3) Nabádání k činům vedoucím proti zájmům naší republiky. Veřejně totiž vyzývá premiéra republiky, aby občany našeho státu poškodil a ohrozil. 4) Rehabilitace všech nacistů a kolaborantů, jejichž majetky byly právě na základě výše uvedených dekretů zabaveny. 5) Neznalosti práva, neboť ochrana dekretů je i v zájmu našeho právního státu, můžeme-li tedy ještě o nějakém takovém hovořit.

Zrušení dekretů prosazuje v Evropě zejména zájmový sudetoněmecký spolek, který by neměl být českým ministerstvem zahraničních věcí brán vůbec jako partner k jednání. Již proto, že přímo navazuje na činnost těch, kdo aktivně rozbíjeli demokratické Československo. Toto nejsou žádní mírotvorci ani přátelé.

Je tragické, že místo aby se naše republika podobným tlakům bránila, stále více je dopřáváno sluchu hlasům, jež vybízejí ke zpochybnění základních kamenů, na nichž stojí.

Osobnost Edvarda Beneše je opakovaně špiněna a jeho odkaz bagatelizován a hanoben. Neděje se tak náhodně.

Sudetoněmecký zájmový spolek tlačí na evropské soudy, aby se domohl majetku bývalých nacistů a kolaborantů. O našich nárocích na reparace za zničený stát a stovky tisíců obětí na životech nepadne ani slůvko.

K tomu připočtěme, že jak ministr zahraničních věcí, tak premiér země, jsou sympatizanty zmíněného spolku.

Výsledek je přímo hrozivý. Vládne nám někdo, kdo otevřeně vystupuje proti našim základním zájmům. A snaživým služebníčkům je to ještě málo – a požadují, aby se přitvrdilo. Možná by stačilo, aby se naučili, že Bundestag není „Spolkovým dnem“ – a že i když hlupáci všeho druhu jistě mají své dny, zájmový sudetoněmecký spolek pořádá sněm.